Vysokoškolský život & hezký pokojíček
Konečně jste podepsali ubytovací smlouvu, v ruce svíráte vymodlený klíč, procházíte utrmáceni dlouhými temnými chodbami a otevíráte vybledlé ušmudlané dvoukřídlé dveře – vchod do vašeho nového domova na nejbližších 5 a více let.
Před vámi se otevírá místnost ve tvaru úzké nudle (240×585 cm, plocha 11,8 m2 po odečtení plochy vezděné skříně). Pokoj postrádá předsíňku, která by obytný prostor izolovala od hluku z chodby.
Vybavení pokoje skromnější už by být ani nemohlo. Dvě oprýskané židle s ostrými okraji, které se lepí na zapařenou prdel tisícům studentům během letního zkouškového. Dva nerozměrné stolky, jejichž povrch zvrásnily žiletky předchozích generací studentů. K nim si můžete připnout historické lampičky. Dvě otvírací postele, mnohdy s proleželinami od předchozího obézního obyvatele dále dva nevzhledné peřiňáky. Z nepárového vybavení jmenujme letitou vestavěnou skříň, ve vnitř dosti chatrné konstrukce, nevábně vonící botník účelně zkombinovaný se skříňkou na potraviny a dále poličku s uzamykatelnými mini skříňkami, ke kterým se klíček ztratil už někdy před 20 lety. Z dalšího zařízení jmenujme radiátor ústředního topení, několik elektrických zásuvek a prokleté okno. Bledě modré či hnědé záclony a důležité (proč, to si řekneme později) desky přišroubované vedle postele zabraňující tomu, aby se spáč ráno probudil olepený oprýskávající omítkou. Nezapomeňme na olezlý odpadkový koš hnědé barvy s bílým deklem. Některé pokoje jsou navíc vybaveny nehezkými závěsnými poličkami, v některých zbyly jenom prázdné lišty.
Jediné pozitivum, které zde nacházím je přípojka na internet.
No tak víteje na kolejích!
Citováno :
